Všechno zavřené, konec v nedohlednu a teď navíc reálně hrozí, že nám zatrhnou i ty víkendové noční běžky v Jizerkách? Tak to teda ne! V tomhle svrabu fakt nebudu hnít ve městě… Několikadenní hledání vhodné nemovitosti v přírodě končí měsíčním pronájmem malého domku v Beskydech. Klikám si v mapách a něco mě napadá. Tak schválně – existuje ještě v době, kdy už se pomalu nemůže ani dýchat, prostor pro dobrodružství?
Číst dálFlixbus do Mnichova je poloprázdný. Čínský virus stihl kompletně promořit severní Itálii a pomalu se rozlézá i po Bavorsku. Filipíny nicméně hlásí celých šest případů a Thajsko jen pár desítek, takže přece jen bude lepší to přečkat v teple u vody. Asi se to v tropech tolik nešíří…
Číst dálV prosinci 2015 jsem se sebral a odjel do Asie. Aniž bych tušil jestli se ještě někdy vrátím. Je to strašně jednoduché, protože v podstatě stačí koupit jednosměrnou letenku a dát výpověď (obojí jde rychleji pod vlivem alkoholu) a pak už většinou necouvnete. Popíšu tu pár drobností, které je potřeba zařídit ještě doma před odletem, aby se vám cesta nerozsypala pod rukama. Třeba to někomu pomůže konečně se rozhoupat 
Posledních čtrnáct dní sedím na malém ostrově v Thajském zálivu a pozoruju jak se postupně plní lidma, co přijeli strávit Vánoce v teple. A přemýšlím u toho o tom, kde je vlastně ten hlavní rozdíl mezi cestováním a turismem. Nakonec jsem dospěl k jednoduchému závěru.
Číst dálVodopády Iguazu stojí za vidění. I přes ty davy asijských turistů, lesy selfie tyčí a předražené vstupné. A ideálně z obou stran, protože do Brazílie se dá z Argentiny sjet na den busem (a naopak) a nemusíte řešit cizí měnu, ubytování, dopravu… Brazilská strana taky zavírá až těsně před západem slunce, což mě jako fotografa akutně zajímá
Číst dálKam já jsem sakra dal ten nůž? Ještě včera byl tady v tý kapse… Jo, tady je… Před pár dny jsem s odřenýma ušima přežil sněhovou bouři nahoře v kopcích, dnes dostopoval zpět do civilizace a nechtěje platit za hotel, rozbalil jsem tábor v poušti pár kilometrů za vesnicí…
Číst dálLetenku v chybovém tarifu Lufthansy z Prahy do Buenos Aires se prostě nedalo nekoupit. A teď ale co tam? I vymyslel jsem si ultratěžkou expedici v poušti Atacama. Něco, co ještě nikdo ani nezkusil. Prostě tam dojdu a vylezu všechno, co tam je. Tečka. Nejdřív se ale musím dostat do basecampu pod Ojos del Salado,…
Číst dálZ propršené a v bahně utopené Pražské stovky má spousta účastníků tak silné zážitky, že někteří zatoužili vyrazit tam znovu. Bohužel, bahno zmrzlo, pršet nezačalo, zkratovanou čelovku se podařilo opravit a jiná výmluva už mě fakt nenapadla, takže jsem to tentokrát musel dojít celé…
Číst dálPo prosincové Pražské stovce, zabalené ani ne v půlce, jsem jenom ztěžka hledal důvody, proč do něčeho takového jít po patnácté znovu. Motivace to dokončit chybí, motivace být první je zbytečná, protože dnes už je to přece jenom někde jinde, a motivace neudělat si ostudu fungovala jenom napoprvé, a to už je dávno. Chtělo to změnu… I zadíval jsem se na řadu prázdných petek od Bráníka. Hmm… bingo!
Číst dálPokusím se popsat způsob, jakým jsem odlítal na svou úplně první vysokohorskou expedici v roce 2012. Protože občas se můžete snažit sebevíc, ale některé příběhy prostě nevymyslíte…
Číst dál
