Virový deník
Vodopády Iguazu stojí za vidění. I přes ty davy asijských turistů, lesy selfie tyčí a předražené vstupné. A ideálně z obou stran, protože do Brazílie se dá z Argentiny sjet na den busem (a naopak) a nemusíte řešit cizí měnu, ubytování, dopravu… Brazilská strana taky zavírá až těsně před západem slunce, což mě jako fotografa akutně zajímá a zpátky na parkoviště u vstupu se proto vracím až s poslední skupinou turistů po šesté večer. Turisté naskákali do připravených taxíků a odjeli do hotelů, v parku zavřeli vrata a setmělo se…
Ale docela dlouho jsem si myslel, že pro mě ještě nějaký autobus přijede. Mám přece lístek! A přece nemohl jet poslední spoj do Argentiny ještě před zavíračkou parku! Až o půl osmé, když zmizel i poslední taxikář s prodavačkou z kantýny musím smutně uznat, že asi mohl. Tak to je dost v prdeli… Zkouším vybrat nějaké reály, ale jediný funkční bankomat nemá prachy. Hm, tak to je úplně v prdeli…
Trefím to pěšky? Dost možná trefím, ale nestihnu – je to dvacet kilometrů, skoro půlmaraton… LEDAŽE! Dávam se do běhu. No zkuste si to představit – opuštěná silnice bez krajnice s občasnou odbočkou k některému z pětihvězdičkových rezortů, kolem nepronikutelná brazilská džungle, půl desáté v noci a do toho běží debil z Evropy v pohorkách a se stativem v ruce. Semtam na mě odněkud vyběhne pes, semtam se dva metry přede mnou zjeví neosvětlený cyklista, silnice ubíhá a semtam si říkám, proč se mně tyhle věci stávaj pořád…
Na argentinské hranice dobíhám kolem půlnoci. Teče ze mě jak z vola a vyděsil jsem oba klimbající celníky, ale hlavní věc je, že tady už se domluvím a ten hostel s věcma, sprchou a postelí už odsud taky nějak najdu… Konec dobrý, všechno dobré. A ten západ slunce na vodopádech byl fakt hezký 
-
- Zapadající slunce na brazilské straně vodopádů. Někdy v tuhle chvíli odjížděl od brány pět kilometrů odsud poslední autobus do Argentiny…
Související články
