Atacama 6×6 – když se poušť zblázní
Všechno zavřené, konec v nedohlednu a teď navíc reálně hrozí, že nám zatrhnou i ty víkendové noční běžky v Jizerkách? Tak to teda ne! V tomhle svrabu fakt nebudu hnít ve městě… Několikadenní hledání vhodné nemovitosti v přírodě končí měsíčním pronájmem malého domku v Beskydech. Klikám si v mapách a něco mě napadá. Tak schválně – existuje ještě v době, kdy už se pomalu nemůže ani dýchat, prostor pro dobrodružství?
Je to jednoduché – na vrchol Lysé Hory to mám od dveří devět kilometrů do dálky a kilometr nahoru. Tak co kdybych se tam zkusil vyhrabat každý den aspoň jednou? Fyzicky by to snad mohlo být ok, ale co hlava? Dokážu se hecnout a po osmi hodinách u počítače se den co den spakovat, vyrazit do tmy a tři hodiny šlapat v mrazu, sněhu, dešti, větru a všem ostatním, co mi nejvyšší kopec Beskyd od půlky února do půlky března dokáže připravit?
Čt 11.2. – 0
Chtěl jsem vyrazit hned po příjezdu, ale ne… V Bašce mi ujel autobus, musím těch pět kiláků po silnici s třicetikilovým báglem šlapat po svých a taky než dořešíme předání a smlouvu, tak je šest večer. A to ani nemám vybaleno. Začnem zítra, však si toho kopce ještě užiju…
Pá 12.2. – 1
Jde se na věc! Nemám ponětí jak to tam vypadá, takže vyrážím radši v pohorách a přibaluju tlustou péřovku. Už tady dole je -7 a Lysá je zabalená do chuchvalce temně modrých mraků… Pro začátek volím to, co mapy ukázaly jako nejkratší cestu – od Korýtka po naučné stezce. Pracovní název Červená. Docela to ubíhá, jen teda počasí mi hned na začátek celkem dává! Mráz jak v prdeli a hustě sněži. Nahoře už vypadám jak Děda Mráz a na displeji meteostanice svítí -17.6… Jinak ale paráda, chtěl jsem přece hory, tak tady jsou!
Sestup až seběh do Malenovic stejnou cestou je rutina, ale tím to bohužel nekončí. Nemám totiž ve své chajdě vůbec nic k jídlu a nejbližší potraviny jsou pět kilometrů daleko ve Frýdlantu. Billa tam zavírá až v devět a tak šlapu odevzdaně sněhem dalších čtyřicet minut, dělám asi nejdražší nákup potravin v životě (tohle fakt nechci chodit každý druhý den) a s narvaným báglem a dvěma igelitkama v ruce se v mínus deseti těžce brodím “zkratkou” přes pole domů. Polomrtvý padám v deset do postele a okamžitě usínám. No teda!
24.76Km, 1059m, 4:40 / 5:12 (délka, převýšení, čas pohybu, celkový čas)
So 13.2. – 2
Měním strategii. Jednak nemusím do večera pracovat a můžu být nahoře za světla a jednak už mám lepší představu o podmínkách. To znamená trailové boty, nesmeky, lehký běžecký batoh a nová cesta po modré z opačné strany Malenovického kotle, než včera. Podmínky jsou víceméně stejné, ale dnes mi přijde, že nahoru i dolů úplně letím. Jo, tak takhle by to šlo!
17.89Km, 971m, 2:36 / 3:03
Ne 14.2. – 4
Dnes má být poprvé večer hezky, takže časuju výstup tak, abych byl nahoře akorát na západ slunce a beru oba foťáky a stativ. Taky zkouším novou variantu cesty – z Malenovic k Bezručovi a přímo nahoru kotlem až k modré značce a tou nahoru. Pracovní název Kotel. Ten sklon tam fakt kotel je… Škrábu se “severní sjezdovkou” k vysílači a padá mi čelist. Zamrzlé stromy na vršku lemují epesní výhledy na Fatru a Tatry. Běhám tam asi hodinu s foťákem a je to tak krásné, že se spontánně rozhoduju dát si ještě druhé kolo. Dolů po žluté k přehradě a zase zpátky. U hráze jsem za necelou hodinu, ale pak to začíná dost drhnout. Nevzal jsem si jídlo ani pití a je to tady – hlaďák jak z praku! Závěrečných 100 výškových metrů už se vleču jak někde v sedmi tisících. Žeru aspoň zmrzlý sníh a celou dobu si představuju, co všechno si doma po příchodu uvařím. Konečně vršek, mátožné foto u sloupu a psychicky nekonečný seběh po modré. Domů se potácím jak po flašce rumu a jsem tak groggy, že zhltnu jenom půlku klobásy z lednice a jdu spát. Jo, tak takhle by to zase ale nešlo!.
35.27Km, 1930m, 5:23 / 7:08
Po 15.2. – 5
Jdu po modré a mám pochybnosti. Od začátku mě bolí kolena, pravá kyčel, šlacha v levém chodidle a po včerejšku mi to do toho kopce vůbec netáhne. Co já vím… Dokážu to vůbec chodit dost úsporně na to, aby se nic z toho časem nezhoršovalo? Ale po rozhýbání už je to přeci jen trochu lepší, tak uvidíme zítra…. Vláčím nahoru stativ na nějaké noční fotky, co jsem si vytipoval včera, akorát jsem teda idiot nechal dole kabelovou spoušť a nic moc z toho nakonec není. Ještě pro fotku ke sloupu a seběh dolů po červené, ať je zas nějaká změna.
18.54Km, 986m, 2:57 / 3:42
Út 16.2. – 6
Kamarádka Katka, se kterou jsem kdysi dávno projel Indii a Nepál, náhodou žije ve vedlejší vesnici. Dobrých šest let jsme se neviděli a na dnešek si teda domlouváme společný výstup. Pravda, je to trochu ojeb, protože se nechávám vyzvednout a odvézt autem až k Bezručovi, což je zkratka o 10km / 200m, ale jak se znám, tak si to neodpustím a naženu to zas jindy. Jdem Kotlem. Katka se stará o dvě děti, dle svých slov už nikam nechodí, a stejně mi do toho krpálu dává na prdel. Už jsem asi kancelářská krysa, nebo fakt nevím. Na vršku jsme těsně po setmění a dolů se neběží, takže je to dnes nakonec takový odpočinkový den. A aby zas nebyl moc odpočinkový, tak využívám auta k dalšímu nákupu ve Frýdlantské Bille. Zpátky je to po svých, ale to je v pohodě – pět kiláků po rovině s taškama už tady po týdnu ani nestojí za řeč…
8.36Km, 740m, 1:32 / 2:24 + cesta z Billy
St 17.2. – 7
Dneška jsem se bál. Přišlo prudké oteplení a celý den mělo pršet. A já jsem si sice blbec vzal dvě péřovky, ale už nic nepromokavého. Nakonec to ani tak hrozné není – lije sice většinu dne, ale k večeru se to celkem tiší. Šlapu po červené břečkou, z nacucaných stromů regulérně chčije voda a mimoděk si vybavuju těch -15, když jsem tudy šel před pár dny poprvé. Na vršku si dělám fotku model “zmoklá slepice” a dolů jdu radši stejnou cestou, kde už aspoň vím, co mě čeká.
18.79Km , 991m, 2:42 / 3:10
Čt 18.2. – 8
Po včerejším dešti se vyjasnilo a všechna ta voda zmrzla. A že jí je! Silnice jsou jedno velké kluziště. Auta jezdí třicet a já se hrabu střídavě po krajnici a po vrstvách shrnutého posypového štěrku a představuju si, jaké to pak asi bude dolů. Volím modrou, kde už ale na rozdíl od silnic leží zledovatělý sníh, takže můžu nahodit nesmeky. Docela to jde. Zpátky to spontánně beru kotlem, protože proč ne. Dával jsem si pozor a i přes několik zdařilých krasobruslařských figur nehodil ani jednu držku…
18.02Km, 976m, 2:49 / 3:10
Pá 19.2. – 9
Podobný scénář jako včera. Přes den roztopený sníh večer zamrzá. A já tam kvůli práci musím večer… Nahoru červenou, dolů modrou a na pohodu. Brzo to zas budu muset otočit dvakrát, tak se hlavně nikam nehonit!
17.97Km, 983m, 2:53 / 3:15
So 20.2. – 10
Zase tu máme víkend a zase je hezky. To znamená západ slunce, velký batoh, stativ, dva foťáky a tentokrát jsem i tu kabelovou spoušť přibalil, takže tam nahoře běhám dlouho do noci a lovím dlouhé expozice. Škoda jen, že po oblevě opadaly stromy a už to není tak fotogenické jako před týdnem…
20.5Km, 1029m, 3:20 / 4:38
Ne 21.2. – 11
Celý den se rozmýšlím jestli jít dnes dvoják, nebo radši ještě skočit na nákup. Ale protože jsou od zítřka v obchodech povinné respirátory, které se ve vesnici Lubno nikde neprodávají, půjdu radši na nákup a doberu jídlo tak, abych tam ideálně už do konce nemusel… Vyrážím zase na západ, ale oproti včerejšku na kopci nečekám nic nového a beru jen malý foťák. Chyba… Silný vítr žene přes vrchol řídké chuchvalce mraků a přes to pomalu zapadá oranžové slunce. Má to krásnou atmosféru! Po fotografických pokusech následuje seběh dolů po modré a stará známá “igelitková” prodlužka do Billy. Doufám, že už fakt naposled…
26.14Km, 1119m, 4:44 / 5:08
Po 22.2. – 13
Tak dneska ten dvoják! Vstávám brzo abych se mohl z práce ulít už po třetí hodině a stihnul to. Nahoru upaluju po kotníky v roztopené břečce po modré a pro druhé kolo volím novinku – žlutou dolů do Krásné. A teda ještě že jsem nakonec pro sichr ty nesmeky přibalil, protože tady je to na severní straně a i přes oblevu je většina dolní půlky čistý led. Sbíhám poctivě až dolů k silnici a otáčím zpět. Poučen z minula mám v batohu bagetu a sáček gumových medvídků, takže pro změnu žádný hlaďák a šlape to pěkně i napodruhé. Jen ten závěrečný seběh už je takový strnulý – dost mě z toho bolí kolena.
28.54Km, 1804m, 4:51 / 5:38
Út 23.2. – 14
Dnes je vedro. Jdu po modré a až nahoru v rozepnuté mikině bez rukávů. Nahoře na displeji meteostanice svítí +8… Jinak si po včerejšku přijdu úplně bez energie a obzvlášť do strmých kopců mi to vůbec netáhne. Hlavně posledních sto výškových už se fakt plazím. Zase ale dolů to jde docela dobře a většinu toho můžu i běžet. Jo, zatím dobrý…
17.97Km, 970m, 2:44 / 3:10
St 24.2. – 15
Pro změnu zkouším červenou a teda není to o moc lepší. Málo a blbě jsem spal, protože práce, a furt tam někde stojím a vydýchávám. Jo, hodil by se rest-day… Seběh dolů po modré je zajímavý, protože z dlouhých úseků břečky se tam občas bez varování vynoří kaluž uhlazeného ledu. Ve světle čelovky to za běhu není bůhvíjak vidět, ale i dnes je to nakonec s vypětím sil bez pádu.
17.94Km, 980m, 2:47 / 3:12
Čt 25.2. – 16
Včera jsem chtěl rest-day a mám ho mít! Vyrážíme zase s Katkou a to znamená mastňácký odvoz autem až k Bezručovi a taky žádné běháni z kopce. Jdeme kotlem a dolů pak po červené. Je to pořád ledovaté ale kotel už je úplně bez sněhu a červená se dá s trochou opatrnosti bez nesmeků. To skoro vypadá že jaro je tady.
9.62Km, 750m, 1:45 / 2:37
Pá 26.2. – 17
Po včerejší flákačce jsem odpočatý až moc a je třeba to zase spravit – Nahoru i dolů kotlem a tentokrát na plný plyn! Místy břečka, místy ledové kaluže, jdu rychle a dolů to dnes asi poprvé běžím celé. Protože mě konečně přestaly bolet kolena. Euforii po návratu jako vždy kazí zprávy – od pondělka už můžeme jen platit daně a chcípnout. Jakákoliv aktivita mimo placení daní a chcípání je omezená na katastr obce. Lysou mám přes dva katastry, takže otevírám mapy a pro jistotu hledám kudy se to tam dá střihnout přes les. A jo, možností je dost, naserte si!
17.48Km, 1017m, 2:33 / 2:59
So 27.2. – 18
Dnes to měla být pohoda. Ale to bych to při včerejším rozjímání nad novým lockdownem nesměl přehnat s rumem… Celý den je mi na blití a ven se vykopu až po půl čtvrté. Jdu po modré a ze začátku je to teda dost boj. Navíc je dnes Lysá zabalená do deky z nízkých mraků a šlapání v mokré mlze taky není bůhvíco. Kocovinu rozcházím až těsně pod vrškem a dolů už to jde celkem normálně. Příště hlavně míň chlastu!
18.27Km, 940m, 2:56 / 3:15
Ne 28.2. – 19
Poslední den “volného pohybu” chci využít k návštěvě Katky v Čeladné. Původní plán byl, že si dám Lysou i Smrk a seběhnu k nim dolů. Ale to bych nesměl být líná lemra, co se nedokáže vydrbat z baráku před jednou odpoledne… Pádím nahoru kotlem, ale asi to stejně nebude stačit. V noci se na stromech udělala tlustá námraza a teď do toho pere slunce a celou cestu mi za krk prší kusy ledu. Na vršku ale zase jednou zimní nádhera a dalekonosné výhledy na Fatru a Tatry. Škoda, že jsem si vzal jen malý foťák… Sbíhám po žluté k přehradě a z času dole je jasné, že Smrk už dnes nemá smysl. Tímpádem jen obcházím silnici a traverzuju dolů do Ostravice, odkud mě Katka nabírá autem.
22.58Km, 1169m, 3:18 / 3:51
Po 1.3. – 20
Tak jsme se dobrali toho “nového normálu”. To znamená, že můžem jít na osm hodin makat do fabriky a pak si ještě můžem otevřít pivo a pustit Novu. Děkuji, nechci… Vyrážím o něco později a jdu znovu kotlem. Na webkameře na vršku je celý den skoro nulový provoz, což je dost divné, takže radši volím režim “inkognito”. Tj. černé hadry a vypnutá čelovka. Vypadá to sice jako zbytečná paranoia, ale na modré nad kotlem potkávám typa s kolem, co se schovává za stromem a že prý fízlové hrdinně brání parkoviště u trafa. Ty vole tak my tady v lese normálně pácháme podvratnou činnost, zatímco se v zavřených katastrech vesele chlastá po hasičárnách a montovny jedou jak nikdy? Ok, tak si mě vy kurvy zkuste chytit!
17.77Km, 989m, 2:26 / 3:00
Út 2.3. – 21
Pro jistotu dnes vyrážím ještě o něco později, než včera a vymyslel jsem nad mapou obskurní zkratku na modrou, abych nemusel šlapat “centrem” Malenovic. To kdyby tam náhodou nějaký zmrd chtěl pomáhat a chránit… Je azuro, hvězdy svítí, cesta ubíhá a dělám si osobák jak na modré, tak i celkově. Díky tomu dorážím ke dveřím přesně v devět, čímž jsem ze dvou debilních nařízení porušil jen jedno. Trochu mě to mrzí, ale co už. Šlo se fakt hezky…
17.77Km, 943m, 2:35 / 2:46
St 3.3. – 22
Je načase opustit komfortní zónu a jít do rizika. Kotel čeká! To auto jsem tam na parkále u Rajské viděl už z dálky, ale seru na to. Jsou tam snad v pěti lidech a vysvětlují mi, že ty dva kilometry z Lubna přes pole už jsou jako fakt za hranou, protože cedule s koncem obce je už u hřbitova. Ale zase nechtějí občanku (kterou s sebou stejně nemám) a nepindají kvůli mému “respirátoru” model límec-od-bundy, takže jsem ještě celkem slušný. Zdvořile děkuju za udělené rady, vracím se tři sta metrů ke kostelu a obratem pokračuju nahoru po modré. Ale už jsem paranoidní a čelovku poprvé zapínám snad až na cestu dolů… Doma dumám nad mapou a jo, ono to nějak půjde. I kdyby sem nakrásně najebali celý Moravskoslezský policejní sbor.
19.21Km, 972m, 2:47 / 3:05
Čt 4.3. – 23
Od tří hodin vydatně chčije. No, nebude to dnes žádný plezír… Mraky bahna, ale nakonec neprší dost na to, aby mi prosáknul vnější softshell. Asi to přežiju. Fízly sice potkávám i dnes, ale jen v autě na silnici před cedulí… Pokračuju tajnou variantou modré, jdu svižně a většina je stejně v dešti a v mraku, takže je to prakticky bez zastávek. I v tomhle humusu, ve všední den a s fízlama snad na každém parkovišti pořád cestou potkávám tři lidi. Protože Lysá je prostě Lysá…
17.58Km, 942m, 2:40 / 2:55
Pá 5.3. – 24
Měl jsem v plánu vyzkoušet nejtajnější z tajných cest – okliku po žluté přes Kykulku. Akorát přes noc nasněžilo i tady dole snad deset čísel a drbat se v noci břečkou po cestě kterou neznám nakonec nebudu. No tak zase modrá, jen tentokrát ještě pro jistotu vylepšená o cestu přes pole za Malenovickým hřbitovem, abych se už úplně vyhnul silnici. Skoro celou cestu v mraku, peřina nového sněhu a na vršku asi -8. Tak hovno jaro, zima je zpátky…
16.96Km, 946m, 2:37 / 2:55
So 6.3. – 25
Je víkend, je hezky, a fízlové i ten vyžraný bolševický zmrd na vnitru už dva dny vykřikují, jak rozestaví celý policejní sbor a půlku armády okolo hor, aby si někdo náhodou nemyslel, že někam projede. V praxi to vypadá nějak tak, že za účasti dvou televizních štábů najedou ve třech autech a patnácti lidech na Pustevny, otočí pět a půl běžkaře, co si ještě nestihli napsat čestné prohlášení, falešnou nájemní smlouvu, nebo najít méně profláklou cestu, a ve tři zase s pocitem dobře odvedené práce nasoukají prdele do aut a odjedou. No když vás to baví…
Já vyrážím v šest a to cestou tak tajnou, že jsem ji napoprvé sám nenašel. Silnici a Malenovický hřbitov obcházím zadem lesíkem podél potoka, pak je tam krátký úsek otevřeného pole, rozbitá cesta mezi chatama, rychlý přechod přes silnici u kapličky a boční ulicí až na miniparkoviště na začátku modré, které je ale zdaleka vidět a dalo by se kdyžtak obejít lesem. Nikde nikdo, ale prvního (a posledního) člověka potkávám až na sjezdovce pod vrcholem. To vypadá, že tam ti idioti fakt někde stojí…
18.04Km, 967m, 2:42 / 2:53
Ne 7.3. – 26
Po sedmi dnech jsem si konečně zjistil kde končí katastr obce Lubno, abych se kdyžtak mohl hádat a nemusel se schovávat celou cestu. Není důvod měnit něco, co funguje, takže s mírnýma úpravama dle katastru je to opět po modré s oklikama kolem nejrizikovějších míst. Jen oproti včerejšku jdu pomaleji a dolů neběžím. Aby mi totiž na konci vyšlo kulatých třicet koleček, tak to ještě budu muset zítra nebo pozítří otočit dvakrát. A síly navíc se budou hodit.
17.54Km, 954m, 2:44 / 3:00
Po 8.3. – 27
Zase jsem si chtěl prošlápnout zadní cestu přes Kykulku a zase jsem se zadrbal v práci až do šesti, což už je na delší a neznámou cestu moc pozdě. No nic, dám ještě jednou modrou a zadem teda až zítra na ostro… Na silnicích je slušná ledovka, ale kopec je pod čerstvým sněhem a jde to i bez nesmeků (ty už jsem si stejně nevzal). Stejně jako včera spíš šetřím síly a nakonec je z toho i na minutu stejný čas.
18.18Km, 942m, 2:44 / 3:06
Út 9.3. – 29
Čeká mě třetí a poslední dvoják. Technicky vzato sice není nutný, ale to bych musel jít ještě ve čtvrtek ráno před odjezdem, a to je s úklidem a předáváním chaty skoro nereálné. Vyrážím o půl čtvrté a absolutně se mi nechce. Strašný kopr… Žlutá cesta přes Kykulku je ale nakonec lepší, než se zdála – fízlové tam samozřejmě nejsou a není to ani o tolik delší, než moje dosavadni trasy přes Malenovice. První kolo jdu opatrně a i při seběhu k přehradě raději zpomaluju a šetřím kolena. Žádné stopy – nikdo tudy minimálně od víkendu nešel. Jo, pohraničníci asi bděle hlídají hlavní silnici z Ostravice. Dole u hráze taky problikávají nějaké světla, tak se radši otáčím o dvě stě metrů dřív a jdu do druhého kola.
Při čtvrtém výšlapu jsem se tudy sotva plazil, stavěl každých tři sta metrů a cpal se zmraženým prašanem, abych neleknul žízní. Dnes se sotva zadýchávám, rovnější úseky běžím a nahoře jsem o čtvrt hodiny rychleji. A už taky vím, že se celý tenhle experiment povedl. Zítra už je to za odměnu… Pouštím to dolů sjezdovkou a nechce se mi brzdit. Prvních sto výškových metrů s třiceti procentním sklonem jsem prolítnul za dvě minuty a nic mě při tom nebolí. Bezhlavě skáču dvoumetrovými kroky přes namrzlé kameny a pomalu se při tom rozpomínám, co že mě to kdysi na tom běhání v horách tak bavilo. Letím jak o život a dole na začátku modré v Malenovicích jsem za necelou půlhodinu. Takovou radost z pohybu už jsem dávno nezažil…. Dokonce běžím tak rychle, že fízlové na silnici ani nestihli zareagovat a zahlídnul jsem je jen periferním viděním, když se světlo čelovky odrazilo od těch jejich reflexních vest. Tak doteď jsem si říkal, že to berou ještě celkem rozumně, když hlídají jen hlavní parkoviště a masové přístupy, ale tímto si to teda u mě pěkně posrali! Koho tady jako debilové o půl deváté v noci na konci obce chtěli chytat?
32.64Km, 1863m, 4:46 / 5:22
St 10.3. – 30
Poslední den, má být azuro, za pár dnů je rovnodennost a Beskydy mají jedno z nejmenších světelných znečistění v zemi. Balím fotovýbavu, a zkusím tu ještě ulovit zvířetníkové světlo! Akorát jsem tak dlouho plánoval odkud a kam to budu fotit, až jsem vyrazil pozdě.. Jdu znova zadem přes Kykulku, strašně to ženu abych byl nahoře v sedm, což je touhle dobou ideální čas, a stejně to nakonec o dvacet minut nestíhám. Ale i tak tam to světlo pořád je! Jasné a zřetelné… Běhám po pustém vršku Lysé hory sem a tam, fotím panoramata nádherné zimní oblohy a říkám si, že lepší finále jsem si tu ani nemohl přát… Zpátky to beru stejnou cestou po žluté a i po včerejšku a s velkým batohem to celé celkem v pohodě běžím. Tak… A to je vlastně celé. Lezu dovnitř, přikládám do vychladlých kamen, pouštím horkou sprchu a začínám balit měsíc života do osmdesátilitrového batohu…
20.4Km, 1095m, 2:53 / 3:34
No, co říci závěrem? Když jsem si tuhle ptákovinu vymyslel, neměl jsem nejmenší tušení, co od toho čekat. Mohlo mi něco prdnout v noze, mohl jsem to při práci přestat stíhat a hlavně jsem si mohl vymyslet tisíc důvodů, proč v nějaký den, kdy se to zrovna moc nehodilo, nevyrazit. Nakonec se nejenže nic z toho nestalo, ale ještě mě to celé začalo i bavit a znovuobjevil jsem při tom obyčejnou radost z obyčejného pohybu venku… Vážně jsem přemýšlel, že si to ještě o 14 dní protáhnu a otočím to rovnou 50x, ale to by fízlové nesměli Lysou Horu hlídat jak skladiště jaderného odpadu. A i když bych ty kokoty vždycky nějak dokázal obejít, z plížení po tmě okolo přístupových cest a neustálého ohlížení se přes rameno už jsem neměl takovou radost. Zase je aspoň důvod dát si tam někdy repete…
Celkem tedy za 27 dní 535 Km s převýšením 29027m v teplotách od -18°C do +10°C, 30 vrcholů, 6 různých cest, 273 fotek a hlavně spousta zážitků 
Související články
