Virový deník
Kam já jsem sakra dal ten nůž? Ještě včera byl tady v tý kapse… Jo, tady je…
Před pár dny jsem s odřenýma ušima přežil sněhovou bouři nahoře v kopcích, dnes dostopoval zpět do civilizace a nechtěje platit za hotel, rozbalil jsem tábor v poušti pár kilometrů za vesnicí. No a teď jsem se i přes ne uplně příjemné noční setkání se smečkou toulavých psů vrátil z konzumu na návsi s flaškou merlotu a pytlíkem brambůrek. Akorát ten plastovej špunt nejde protlačit a vývrtku nemám, takže ten nůž…
Pěticentimetrovou rybičkou zkušeně odpižlávám plastové piliny z okrajů zátky a protože jde o alkohol, jsem netrpělivý a tlačím na to moc. Zátka povoluje náhle a nečekaně a půl láhve kvalitního argentinského červeného ohazuje střechu mého ministanu a pomalu stéká dolů. Doprdele! Hodinu jsem se pro ten chlast drbal po tmě pouští! Pomalu vytahuju nůž ze zátky a smeká se mi při tom ruka docela blbým směrem. Nevěřícně si prohlížím čepel do půlky zaraženou v dlani. No je tohle vůbec možné? Aaaau!!! Ještěže je to takový perořízek. S tou kudlou na medvědy co jsem nakonec na poslední chvíli nechal doma bych se tu snad normálně podřezal. I tak to ve stanu za chvíli vypadá jak na zabíjačce. Ach jo, to je zas večer… Ale co, zalepím tu ruku izolačkou a trochu toho vína tam ještě zbylo…
-
- Inkriminovaný stan v inkriminované poušti s inkriminovanou lahví v popředí.
Související články
