Na horolezecké expedici je asi jen jedna věc horší než čekání na odvoz z basecampu potom, co vylezete kopec. A to sice čekání na odvoz když ho nevylezete. V Tádžikistánu jsme na to měli celé čtyři dny neředěné expediční nudy. První dva se sice podařilo vyřešit „po ruski“, jenže třetiho dne vodka v kantýně došla a já se na základě kusu nalezeného špagátu rozhodl, že si na moréně ledovce pět tisíc metrů nad mořem uprostřed centrálního Pamíru postavím draka!
Jako nosná plocha poslouží starý sovětský plastový ubrus ze skládky za kuchyní, pruty se mi povedlo naštípat cepínem z bývalého víka od hajzlu (z horní strany) a špagát už mám. Akorát je teda dost tlustý a těžký, takže to musím rozplést na menší. Znamená to vždycky uřezat metrový kus, rozplantat to na pět tenkých lanek a ty zase svázat dohromady. Končím s padesáti metry prvotřídní sňůry a trvá mi to dvanáct hodin… Ještě nechápete, že vězni občas stráví celé roky tím, že se prokopávají ven lžičkou na kafe? Já právě strávil dvanáct hodin rozplétánim kusu špagátu a to je teprve první den bez vodky! Ale je hotovo… Tak co, bude to lítat?
A jak!!! Stačilo to pustit, odmotat třicet metrů lanka a špulku zaháknout třeba za prut od stanu a drak se tam na kraji ledovce vznášel celý den. Tak to si musím vzít domů jako suvenýr! A ještě ho vypustím až bude ráno přilítat vrtulník, to bude teprve bomba!
Ha ha ha… Kdo jste někdy stáli pod naloženým Mi-8 roztočeným na plný výkon asi tušíte, že to opravdu bomba byla. Drak ve vteřině prasknul na třech místech, udělal několik osmiček a přemetů a v plné rychlosti to napral do kamení vedle heliportu. Třísky jsem před nástupem do vrtulníku pohřbil na moréně vedle latríny. Až tam pojedu příště dolízt toho Komunistu, tak to vykopu a opravím…