Virový deník
Hustý bambusový porost, ze kterého si už hodinu svým nadměrným batohem shazuju za krk spršky ranní rosy, zdá se trochu řídne. Rozhlížím se kolem a zakopávám při tom o zkroucený kořen trčící zprostřed úzké bahnité stezky. Dnes už po sto první a to ještě není poledne. Nenápadná dřevěná tabulka hlásá něco o třech tisících letech a nutí mě zastavit. Se zatajeným dechem zírám na ohromný sukovitý strom asi deset metrů vpravo od stezky a hlavou se mi chtě nechtě začínají honit myšlenky o relativitě času…
Fitzroya cypřišovitá (fitzroya cupressoides) je mohutný, dlouhověký, jehličnatý strom původně se vyskytující v Andách jižní Argentiny a Chile. S výškou 40-60m a průměrem kmene až 5m jde o největší strom v Jižní Americe. Aktuálně největší známý žijící exemplář je přes 60m vysoký s průměrem kmene 4,25m, ale z historie jsou známy exempláře podstatně větší (Charles Darwin zmiňuje strom o průměru kmene 12,6m). Většina těchto stromů padla během 19. a 20. století za oběť rozsáhlé těžbě. Ta byla oficiálně zastavena roku 1976, a dnes je poměrně malé množství zbývajících velkých stromů vyhlášeno Chilským národním bohatstvím. V roce 1993 byl u jednoho exempláře v Chile prokázán věk 3622 let, což z fitzroye dělá druhý nejdéle žijící druh stromu na světě.
Co jsem minul východní okraj Laga Sargazo, kde se nachází miniaturní tábořiště, je stezka znatelně méně využívaná. Teď už jde spíš jen o nevýrazný tunel prosekaný hustým podrostem. V níže položených místech stojí bazény černého bahna, místy přemostěné slizkými poleny a batohem se neustále zachytávám o bezpočet bambusových stvolů a lián. Postupuju pomalu a začíná se pomalu šeřit. Dnešním cílem je Laguna Fría, kde by mělo dle informačního letáku stát „refugio rustical“. K chatám v horách nemám dvakrát vřelý vztah, ale tahle rozklížená kůlna stlučená z rozpraskaných latí se dvěma vysklenými okny si mě okamžitě získává. V posledních paprscích zapadajícího slunce se soukám i s batohem dovnitř. Pár paland, dva erární spacáky, litinová kamna s děravým komínem a nikde nikdo…
Národní park Alerce Andino se nachází v Chilské provincii Llanquihue, asi 45km od města Puerto Montt. Byl založen 17.11.1982 s cílem ochránit rozsáhlé porosty fitzroye cypřišovité a původní faunu deštných lesů jižních And (především pudu, puma, kočka tmavá a kolokolo). Pokrývá 20 000 hektarů horského pralesa s více než padesáti lagunami a jezery. Pro návštěvníky je zde několik turistických stezek, nejznámější z nich vedou k lagunám Sargazo, Fría, Chaiquenes, Triángulo a Huillifotén.
V podvečerním šeru patagonského deštného pralesa sbírám dříví v bambusovém křoví na pravém břehu laguny. Atmosféra usínajícího lesa, staršího než celá naše civilizace, mě pohlcuje. Kouzlo místa, které i přes znatelný křížek v turistických mapách nenavštíví takřka nikdo. Beru posbíranou otep do náruče a vracím se zpět k chatce. Kamna jsem symbolicky podpálil informačním letákem od správy parku a začínám se těšit na večeři. Dva čtverečky suchého toustového chleba, rozvážně opečené na rozpálené plotýnce jsou vším, co mi zbylo. Ještě nikdy jsem si jídlo nevychutnal tak, jako tady. Usínám na jedné z plesnivých matrací za neopakovatelného žabího koncertu v D dur…
Související články
