Virový deník
Největší sportovní akce, která se kdy na území České Republiky konala je mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Přesně v době, kdy jsem byl celý pryč z focení sportu, takže jsem tam prostě nemohl chybět. A protože zase nemám prachy a nebojím se kompromisů, udělám si to po svém!
Sekuriťák u brány se trochu divil, že moje dvě zrcadlovky a pět objektivů jsou pouze pro osobní potřebu, ale pustil mě. Jako amatérský neakreditovaný fotograf na vrcholné akci se sice nikam do zázemí nedostanete a fotky z tribun stojí za hovno, ale dá se i tak. Jen to chce trochu kreativity. Nakonec se mi daří podhrabat kus hrazení nahoře u občerstvovačky, čímž jsem na závěrečnou padesátku volně dostal lepší pozici, než profíci z Reuters. Jo, zatím to jde…
Závodí se i zítra, takže tu zůstanu přes noc a švihnu svůj spacák támhle dozadu do lesa. Mám to přece všechno vymyšlené… Akorát než jsem k tomu lesu vůbec došel, začalo hustě pršet. Tma, půlnoc, Liberec… Tohle úplně vymyšlené nemám, takže co teď? Do čekárny mezi bezdomovce by dokázal jít každý, ale přece se nebudu drbat až zpátky do města, ne? Zůstanu tady a postavím si iglů!
Nabalit kouli z mokrého sněhu, plácnout ji na adekvátní místo a doufat, že se to celé nesesype. A znovu a znovu. Nevím, když jsme to dělávali jako děti, tak mně to přece jen přišlo trochu jednodušší. Možná proto, že tehdy nebyly dvě v noci a nechcal nám za krk ledový déšť… Každopádně po třech hodinách je hrubá stavba hotová a já jen těžko skrývám pýchu. Co na tom, že pršet mezitím přestalo? Jednou jsem si to postavil tak v tom i přespím!
Budím se za hodinu. Ne zimou, ani nedostatkem vzduchu. Ani střecha na mě zatím nespadla. Budím se proto, že je mi neskutečně blbě. Jo, když se tři hodiny potíte v dešti a pak si na to jdete lehnout do sněhového hrobu, tak se to trochu dá i čekat, že jo… Doprdele! To bude chřipka jak z praku, ne-li něco horšího… Debilní závody! Lezu ven a pomalu se potácím nocí dolů do Liberce. Nějaký autobus snad pojede v sedm ráno, za necelé tři hodiny. To bych se ještě mohl udržet při vědomí, támhle je ta čekárna s bezdomovcema…
P.S. Tři dny jsem měl halucinace z horečky a nemohl pořádně vstát z postele, ale nakonec to asi byla jenom chřipka. Mezitím čtu, že hlavní mediální senzací mistrovství se stali Norští fanoušci, kteří o víkendu před areálem, představte si, přespali ve stanu…
-
- Usilovný boj čísla jedna s mokrým sněhem a v dálce mraky, ze kterých na mě po setmění začne chcát.
Související články
