Virový deník
To si takhle jednou koupíte nový foťák a chcete ho nutně, ale HNED, vyzkoušet. Samozřejmě vám po tom nezbyly žádné peníze, takže by to zase chtělo nějakou nízkonákladovku. Já vím! U Děčína jsou o víkendu závody psích spřežení a modroocí psi ve sněhu se fotí skoro sami. Se spaním to tam bude pravda trochu horší, má být mínus deset…
Modroocí psi nezklamali. Celý den pobíhám v teniskách sněhem v honbě za co nejlepším úhlem pohledu a pár fotek se opravdu povedlo. Mám už i vybrané místo na spaní – takový mírný skalní převis hned vedle pěšiny pod kterým není tolik naváto. Za pár let zjistím, že je to celé proslulá boulderová oblast a na ten převis vede takový zvláštní skok za 6B, ale nepředbíhejme. Teď je tam tma jak v pytli a vypadá to, že s těma mínus deseti v předpovědi nekecali.
Když jsem ten spacák před pěti lety kupoval, tak byl do mínus šesti. Duté vlákno časem slehne, takže jsem si pro jistotu vzal všechno svoje oblečení. Soukám to postupně na sebe a pro zahřátí počítám vrstvy. Dole sedm, nahoře devět. Ztěžka lezu do spacáku a vybavují se mi nevím proč záběry astronautů z měsíce. Paráda, spacák jde dokonce zapnout! Zalézám hlouběji a pouštím si na dobrou noc autobiografii Richarda Bransona. Zrovna potkal svou budoucí manželku.
Po hodině převalování přichází první pochybnosti. Richard už má po rozvodu a mně je čímdál větší zima. Proč? V tolika hadrech bych snad měl vydržet i na tom měsíci! Po dvou dalších otočkách pomalu začínám tušit, kde udělali soudruzi chybu. Dole… Ano, je to výborný nápad, narvat na sebe celou svou garderobu a pak si s tím na sněhu lehnout na alumatku. Protože si to pod sebou všechno vlastní vahou stlačíte a sníh moc nehřeje, já vím. Ale napadlo by vás to předem? Pár hodin to zkouším vymyslet, ale levitovat neumím a na kolenou se spát nedá. A když i Richard spadl s balónem do moře, vzdávám to a lezu ven.
Je ale krásně, to zase jo. Dole pod kopcem štěkají závodní psi a v dálce v inverzi svítí Děčín. Jen ta zima by teda mohla být menší… Vařič nemám, oheň ve sněhu křesadlem nerozdělám a v okolí nikde nic není. Teda až na ten kopec… Vyrážím ostrým tempem nahoru a než jsem poprvé došel k rozhledně, je mi krásně teplo. A Richard mezitím koupil aerolinky… Stojím na kraji skály a kochám se výhledem, než mi za pět minut zase začne být zima. Takže zpátky dolů ke spacáku. Uff, tohle bude ale dlouhá noc…
Kolo číslo dvacet šest by mohlo být poslední. Pomalu se rozednívá a Richard řekl, že druhou půlku napíše až bude mít nad hrobem a skončil. Tak to by bylo. Za chvíli startují první psi. Seberu spacák, dám si dole v hospodě čaj a půjdu fotit…
-
- Tanto závodník měl psy s nejmodřejšíma očima z celého startovního pole.
Související články
