Óda na Českou poštu
Pokusím se popsat způsob, jakým jsem odlítal na svou úplně první vysokohorskou expedici v roce 2012. Protože občas se můžete snažit sebevíc, ale některé příběhy prostě nevymyslíte…
Chan Tengri – vládce
„A uvědomujete si, co se stane pokud nepřiletí? Tady už nikdo nebude!“. Na druhém konci satelitního spojení slyším náznak povzdechu.“Ano, vrtulník je zaplacený. Pětadvacátého se pro vás staví“. „Určitě?“. Další povzdech. „Určitě!“. No dobře, takže máme devět dní. Zítra balíme a jdem nahoru.
Pik Lenina – znásilněná hora
Nesvítí. Zkouším vypnout, zapnout, vyčistit kontakty. Ani prd. Ty otřesy po cestě…nevede sem zrovna dálnice. Do pytle! Takže to bude zase bez fotek? Nezbývá, než se smířit. Konceckonců, nepřijeli jsme sem fotit, ale lézt. Nejdřív je ale třeba domluvit formality a hlavně dostat sebe i věci do C1 pod kopec. Po nočním letu přes čtyři časová pásma a osmihodinovém drkotání z Oše to přece jen necháme na zítra. I když času je zatraceně málo…