Jak na nekonečnou cestu

V prosinci 2015 jsem se sebral a odjel do Asie. Aniž bych tušil jestli se ještě někdy vrátím. Je to strašně jednoduché, protože v podstatě stačí koupit jednosměrnou letenku a dát výpověď (obojí jde rychleji pod vlivem alkoholu) a pak už většinou necouvnete. Popíšu tu pár drobností, které je potřeba zařídit ještě doma před odletem, aby se vám cesta nerozsypala pod rukama. Třeba to někomu pomůže konečně se rozhoupat :-) 

Cestovatel, nebo turista?

Posledních čtrnáct dní sedím na malém ostrově v Thajském zálivu a pozoruju jak se postupně plní lidma, co přijeli strávit Vánoce v teple. A přemýšlím u toho o tom, kde je vlastně ten hlavní rozdíl mezi cestováním a turismem. Nakonec jsem dospěl k jednoduchému závěru.

Puna de Atacama – prach a kosti

Vleču se pomalu vzhůru něčím, co vypadá jako koryto potoka. Jen ten potok trochu chybí. Poslední vodu jsem dopil ráno a touhle rychlostí to nahoru do sedla už těžko dojdu. Je tam sněhové pole… Teda, mělo by tam být. Jedno mělo být i v Aguas Vicuñas, odkud jsem dnes vycházel. Realita? Agua (voda) tam není žádná a všechny vicuñě v okolí jsou už pár let po smrti. Jejich vybělené kostry vidím hluboko pod sebou ještě teď…

Alerce Andino – na věky věků

Hustý bambusový porost, ze kterého si už hodinu svým nadměrným batohem shazuju za krk spršky ranní rosy, zdá se trochu řídne. Rozhlížím se kolem a zakopávám při tom o zkroucený kořen trčící zprostřed úzké bahnité stezky. Dnes už po sto první a to ještě není poledne. Nenápadná dřevěná tabulka hlásá něco o třech tisících letech a…

Jak jsem neuměl španělsky

„Donde puedo comprar…benzina blanca?“. Zděšený výraz v očích paní z informační budky na náměstí svědčí nade vší pochybnost o tom, že neví co to je. „Es una benzina más pura!“, nevzdávám se a sahám do rukávu pro trumfové eso – „Es para cocinar!“. Výraz se stává ještě zděšenějším a paní dělá pár nejistých gest směrem k nejbližší benzínce. Tak, tady budu muset nasadit veškeré prostředky…