Tour de Brazil

Vodopády Iguazu stojí za vidění. I přes ty davy asijských turistů, lesy selfie tyčí a předražené vstupné. A ideálně z obou stran, protože do Brazílie se dá z Argentiny sjet na den busem (a naopak) a nemusíte řešit cizí měnu, ubytování, dopravu… Brazilská strana taky zavírá až těsně před západem slunce, což mě jako fotografa akutně zajímá

Červený stan

Kam já jsem sakra dal ten nůž? Ještě včera byl tady v tý kapse… Jo, tady je… Před pár dny jsem s odřenýma ušima přežil sněhovou bouři nahoře v kopcích, dnes dostopoval zpět do civilizace a nechtěje platit za hotel, rozbalil jsem tábor v poušti pár kilometrů za vesnicí…

Puna de Atacama – prach a kosti

Vleču se pomalu vzhůru něčím, co vypadá jako koryto potoka. Jen ten potok trochu chybí. Poslední vodu jsem dopil ráno a touhle rychlostí to nahoru do sedla už těžko dojdu. Je tam sněhové pole… Teda, mělo by tam být. Jedno mělo být i v Aguas Vicuñas, odkud jsem dnes vycházel. Realita? Agua (voda) tam není žádná a všechny vicuñě v okolí jsou už pár let po smrti. Jejich vybělené kostry vidím hluboko pod sebou ještě teď…

Alerce Andino – na věky věků

Hustý bambusový porost, ze kterého si už hodinu svým nadměrným batohem shazuju za krk spršky ranní rosy, zdá se trochu řídne. Rozhlížím se kolem a zakopávám při tom o zkroucený kořen trčící zprostřed úzké bahnité stezky. Dnes už po sto první a to ještě není poledne. Nenápadná dřevěná tabulka hlásá něco o třech tisících letech a…

Jak jsem neuměl španělsky

„Donde puedo comprar…benzina blanca?“. Zděšený výraz v očích paní z informační budky na náměstí svědčí nade vší pochybnost o tom, že neví co to je. „Es una benzina más pura!“, nevzdávám se a sahám do rukávu pro trumfové eso – „Es para cocinar!“. Výraz se stává ještě zděšenějším a paní dělá pár nejistých gest směrem k nejbližší benzínce. Tak, tady budu muset nasadit veškeré prostředky…