Červený stan

Kam já jsem sakra dal ten nůž? Ještě včera byl tady v tý kapse… Jo, tady je… Před pár dny jsem s odřenýma ušima přežil sněhovou bouři nahoře v kopcích, dnes dostopoval zpět do civilizace a nechtěje platit za hotel, rozbalil jsem tábor v poušti pár kilometrů za vesnicí…

Puna de Atacama – prach a kosti

Vleču se pomalu vzhůru něčím, co vypadá jako koryto potoka. Jen ten potok trochu chybí. Poslední vodu jsem dopil ráno a touhle rychlostí to nahoru do sedla už těžko dojdu. Je tam sněhové pole… Teda, mělo by tam být. Jedno mělo být i v Aguas Vicuñas, odkud jsem dnes vycházel. Realita? Agua (voda) tam není žádná a všechny vicuñě v okolí jsou už pár let po smrti. Jejich vybělené kostry vidím hluboko pod sebou ještě teď…

Jak jsem neuměl španělsky

„Donde puedo comprar…benzina blanca?“. Zděšený výraz v očích paní z informační budky na náměstí svědčí nade vší pochybnost o tom, že neví co to je. „Es una benzina más pura!“, nevzdávám se a sahám do rukávu pro trumfové eso – „Es para cocinar!“. Výraz se stává ještě zděšenějším a paní dělá pár nejistých gest směrem k nejbližší benzínce. Tak, tady budu muset nasadit veškeré prostředky…