Puna de Atacama – prach a kosti
Vleču se pomalu vzhůru něčím, co vypadá jako koryto potoka. Jen ten potok trochu chybí. Poslední vodu jsem dopil ráno a touhle rychlostí to nahoru do sedla už těžko dojdu. Je tam sněhové pole… Teda, mělo by tam být. Jedno mělo být i v Aguas Vicuñas, odkud jsem dnes vycházel. Realita? Agua (voda) tam není žádná a všechny vicuñě v okolí jsou už pár let po smrti. Jejich vybělené kostry vidím hluboko pod sebou ještě teď…