Pokusím se popsat způsob, jakým jsem odlítal na svou úplně první vysokohorskou expedici v roce 2012. Protože občas se můžete snažit sebevíc, ale některé příběhy prostě nevymyslíte…
Zastávám názor, že zážitky musí být především intenzivní a cestuju podle toho. Pak se holt občas stane, že necelý den ve čtvrtém největším argentinském městě vypadá takto…
„Donde puedo comprar…benzina blanca?“. Zděšený výraz v očích paní z informační budky na náměstí svědčí nade vší pochybnost o tom, že neví co to je. „Es una benzina más pura!“, nevzdávám se a sahám do rukávu pro trumfové eso – „Es para cocinar!“. Výraz se stává ještě zděšenějším a paní dělá pár nejistých gest směrem k nejbližší benzínce. Tak, tady budu muset nasadit veškeré prostředky…